6. výstava „Pútnik“

Martin Šafárik – Knupp Gallery 2018

Láska je cesta…
Když jsem poprvé viděla Martinovy obrazy, zaujalo mě v nich cosi nepopsatelného. Nevěděla jsem, že je malíř praktikujícím katolickým knězem, ani že vystudoval operní zpěv. Najednou tu ale byl vjem, který mě zastavil a přiměl mne se k jeho tvorbě často vracet. Je harmonizující, ale zároveň vyvolává spoustu otázek a touhu po poznání. Zajímavě podmanivá hra světel a stínů, která vás obestře tajemnem, a když se patřičně uvolníte, dovede osvobodit vaši mysl a nechá duši nahlédnout kamsi dál.

Dál…
Nebo zpátky…
Cestovat časem.
Možná si i uvědomit, že čas vůbec neexistuje, že důležitá je hlavně ta svobodná cesta a volnost ducha. Nádech a výdech.
Znáte ten pocit, kdy si nepamatujete svůj noční sen, ale celý den máte zdání, že je něco jinak? Kde se to vzalo? Proč to tak je? Ten nejasný svět je tak přitažlivý.
Člověk se dívá a najednou se přistihne, že sní… Kdo řídí naše sny, smysly, kroky? Co je podstatou bytí? Odkud jsme se vzali? Je duše věčná? Existuje osud?

Štětec, barvy a na plátně Martinův rozhovor s Bohem. Slova nejsou potřeba. Stačí se dívat, vnímat a cítit. Uznat sám sebe jako tvůrce toho, co toužím tvořit a vytvořit. Uvědomit si a uvěřit tomu, že když chci, mohu mít a dokázat cokoliv. Pomocí surrealistické abstrakce, nekonkrétních výjevů a tvarů, ve figurálních náznacích, plných i otevřených barevných tazích, ale i přímých detailech, může pozorovatel získat pocit, že objevil něco nebo někoho, kdo mu je více než blízký. Martin Šafárik tohle umí, má ten dar a divákovi ho předá. Poznání, v němž zjistíte, že neexistujǐ náhodná setkání – jsou buď testem, trestem nebo darem.

Martinovy obrazy jsou modlitbami, prosbami, nasloucháními i rozhřešeními. Je v nich odpuštění, ale i změny, které naše kroky vedou dál.
V jeho obrazech je víra v hráz proti prázdnotě.
Láska je ta hráz.
Protože láska je to jediné důležité a podstatné ve všech našich minulých, současných i budoucích životech.

PhDr. Renáta Mužíková, PhD.
Kurátorka